Fabiana Bytyqi

V dalším příběhu představíme Fabianu Bytyqi. Dívku, kterou byste jen podle jména tipovali spíše na plachou vílu chovající na zahradě jednorožce. Její dlouhé blonďaté vlasy, modré oči a drobná, 160 centimetrů vysoká postava k tomu úplně vybízí. Navíc je velmi klidná a neskutečně pokorná. Málokdo by ji tipoval na profesionální mistryni světa v ženském boxu, které se přezdívá „Andělská pěst“. Zdání prostě klame!

„Svoje první setkání s bojovými sporty si pamatuji naprosto přesně. Byla jsem ještě malá holčička. Šli jsme tehdy s tatínkem na procházku a míjeli jsme reklamu na lekce karate. Zaujalo mě to na první pohled a chtěla jsem si ho hned vyzkoušet. Tím to všechno začalo.

Od té doby uplynulo už spoustu let, od karate jsem se posunula k boxu a dnes ho dělám profesionálně jako jediná žena v České republice.

Vlastně si neumím představit, že něco dělám jen tak – bez jasného cíle. S bráchou jsme vždycky dělali všechno tak, abychom v tom byli nejlepší. Sport mě naučil plné pozornosti a koncentraci na vytyčený cíl. To mi moc pomáhá i v běžném životě. Například když vím, že se musím jít učit na zkoušku, prostě jdu a učím se. Řeknu si, že chci jedničku a mám jedničku. 

Trénuju každý den, můj trenér mě drží zkrátka – i když zrovna nejsem v přípravě na zápas, mám jasně daný režim. Úspěch tedy nikdy nepřichází zadarmo – je za tím vším velká dřina. Já jsem však velmi ráda, že mám takové štěstí, že se mohu věnovat něčemu, co mě na světě baví nejvíce. Splnila jsem si svůj největší sen.

Ano, pamatuju si, že se mi mnohokrát nechtělo na trénink, ale doma mi vždycky řekli – jednou ses pro to rozhodla, tak prostě půjdeš. Dneska jsem jim za to moc vděčná, protože díky tomu je pro mě nepřirozené cokoliv vzdávat.

IMG_8484.jpg

Přiznávám, že v jednu dobu jsem se cítila spíše jako továrna na medaile a poháry. Lidé kolem mě měli očekávání, že budu automaticky vyhrávat. Tak to ale v životě nechodí. Já box dělám pro radost, jakmile bych v tom cítila něco jiného, ztrácí to pro mě smysl. Mám to štěstí, že se před zápasem ani nestresuju, jsem spíše flegmatik a nejdůležitější je pro mě to, jestli si to pořád užívám.

Mrzí mě, že všechny vrcholové sporty jsou tolik ovlivněné penězi. Mám kolem sebe spoustu lidí, kteří sport dělají právě kvůli tomu a velmi se tím stresují. Stejně tak mám kolem sebe kamarádky, které si stěžují na svou práci, na školu, kde studují – celkově na život, který žijí. Tak by to podle mě ale být nemělo. Vždyť je jen na nás, jestli budeme šťastní nebo ne.  Nebojte se jít za tím, co máte rádi a zkuste něco nového!“

Co pro mě znamená DO YOU? Jít si za svým. Bořit předsudky společnosti, že holky něco můžou nebo nemůžou. Zkrátka uvědomit si, co mě dělá šťastnou a pak si za tím jít. To je podle mě klíč ke spokojenému životu.”

— Konec

 

Tom Hodbod